Špilberk

V době útoků švédských vojsk byla pozdější nedobytná pevnost v poněkud žalostném stavu.

Na hradě tehdy velel podplukovník skotského původu Jakub Georges Ogilvy a k dispozici měl nepočetnou posádku čítající asi čtyřicet mužů. Ogilvy těžce nesl jmenování o tři roky mladšího Francouze velitelem celé obrany města, ale jejich vojenská spolupráce byla příkladná.

Velitel Raduit de Souches nechal na hradě i ve městě opravit hradby a kolem dokola dal vykopat hluboké příkopy a předzásobil Špilberk i město potravinami, pící pro dobytek a zbraněmi.

Špilberská pevnost byla jedním ze strategických míst, na které Švédové nejvíce útočili během celého obléhání, a to zejména na novou baštu. Její zbytky můžete u hradu dodnes najít nalevo od jezírka v místě jihozápadního bastionu.

V den generálního útoku 15. srpna 1645 se útočilo zároveň na hrad i na krytou cestu, ale Ogilvyho mušketýři se nakonec ubránili a nesli tak významný podíl na celkovém uhájení města.

V současnosti se v hradních prostorách nachází stálá expozice nazvaná "Brno na Špilberku", která je věnovaná právě obléhání města Brna. Ve dvou sálech si můžete prohlédnout dobové podobizny protagonistů, zbraně, maketu tehdejšího Brna a další zajímavé exponáty.

Dodnes můžete na velkém nádvoří najít také znaky velitelů de Souches i Ogilvyho včetně polepšeného znaku, který Brno za svou slavnou obranu dostalo.

V rohu parku na vyhlídkové plošině směrem k Petrovu se nachází bronzová busta tehdejšího velitele, Raduita de Souches z roku 1902, který odsud symbolicky shlíží směrem k městu "připraven vydat další pokyny".

Šilingrovo náměstí

Poblíž dnešního Šilingrova náměstí se ve středověku nacházela jedna z pěti městských bran - tzv. Brněnská, kterou se vycházelo z města směrem na Staré Brno a Vídeň. Z tohoto místa dal velitel Brna de Souches prozíravě zbudovat zmiňované spojení hradu s městem tzv. krytou cestu (strada cooperta).

V parných letních dnech trpěl Špilberk nedostatkem vody a touto cestou ji povozy na Špilberk dovážely. Odsud svůj první výpad učinili 17. června studenti a tovaryši, kteří se aktivně zapojovali do obrany. Tudy přišla Brňanům i slibovaná první pomoc, když se 26. června podplukovník hrabě Štěpán z Vrbna probil se svými 300 jezdci Brněnskou branou do města. Vrbnovi muži na svých bedrech přivezli i tolik potřebný střelný prach.

15. srpna útok Švédů na Špilberk odvrátili vojáci pod velením hejtmana Pilmayera.

Obyvatelé byli připraveni ubránit Brno za každou cenu, raději by padli než by město i hrad vydali. Lennart Torstenson pohrdlivě prohlašoval, že Brno musí mít za každou cenu a že tu "myší díru" dobude do tří dnů a Špilberk do týdne. Veškeré pokusy o vyjednávání ze strany Švédů byly vždy jednoznačně zamítnuty, Brňané nechtěli o kapitulaci ani slyšet. Jednou dokonce dal velitel města na hradbách na posměch Švédům vesele vytrubovat, vyvěšovat na věžích prapory a terče, aby se prý Švédové naučili lépe mířit.

Podle jedné z tradovaných pověstí byli na Špilberku skutečně skvělí střelci. Když prý jednou seděl velmi mrzutý Torstenson před svým stanem a uchopil korbel s vínem, ze Špilberku přiletěla dělová koule a korbel mu z ruky vyrazila. To musela být tedy opravdu mistrovská rána. Polekaný Torstenson si poté poručil víno do menšího poháru, aby měl ten střelec menší cíl.

Petrov

V budově dnešního biskupství naproti katedrále sv. Petra a Pavla bylo v roce 1645 sídlo vrchního velení obrany města, tedy sídlo velitele Raduita de Souches, který zde v době generálního útoku obranu osobně organizoval.

Při druhém krátkém obléhání města Švédy v září 1643 přišel chrám o kostelní věž a švédskými útoky o dva roky později byl ještě více poškozen. Své typické dvouvěží získal Petrov teprve počátkem 20. století.

Na domě čp. 8 se nachází polepšený znak Raduita de Souches a na čp. 6 dodnes můžeme najít jako hold jeho mistrovskému velení barokní kartuši z roku 1650.

15. srpna zde Švédové útočili už od páté hodiny ranní a po hodinové přestávce to v 17 hodin bez úspěchu zkusili znova, stejně jako na dalších pěti místech v Brně. Ve městě se bojovalo až do pozdních večerních hodin, což je v rozporu s oblíbenou pověstí o brněnském poledni.

Pověst vypráví, že po více než třech měsících neúspěšného obléhání města začali švédští vojáci reptat. Okolí města již bylo vydrancováno, Torstenson navíc onemocněl, ale Brno stále odolávalo. Generál proto svolal své důstojníky do hostince U Modrého Lva na Starém Brně, kde rozhodl, že nedobude-li 15. srpna město, než zvony oznámí poledne, s vojsky odtáhne pryč. Hospodský plán vyslechl, v noci se vplížil do města a tuto domluvu vyzradil. V den finálního útoku na město, když už se zdálo, že hradby budou prolomeny, dostal stařičký zvoník rozkaz vylézt do věže chrámu na Petrově a začít zvonit o hodinu dřív. Torstenson domnívaje se, že už je poledne, dal zavelet k ústupu a s vojsky od Brna odtáhl. A od té doby se zvoní na Petrově brněnské poledne již v jedenáct hodin.

Bývalá Židovská brána

Velmi frekventovaným místem, co se útoků týče, byl prostor před bývalou Židovskou bránou, jejíž maketa se nachází na rohovém domě ulic Nádražní a Masarykovy. Fragmenty této brány jsou vystaveny v expozici na Špilberku. Tato tehdy nejdekorativnější brněnská brána stávala v prostoru před dnešním hlavním nádražím.

Raduit de Souches nařídil chytře prostor před branou, tak jako kolem celého města, vypálit a veškeré terénní nerovnosti vyrovnat, a to ve vzdálenosti 600 kroků od hradeb, aby znemožnil případné ukrývání nepřítele a neposkytl mu tak zbytečně výhodu.

Tímto prostorem přišla umdlévajícím obráncům v noci 8. srpna zásluhou generála Gallase druhá pomoc v podobě oddílu 250 císařských dragounů vedených hejtmany Hennemannem a Ungrem, kteří jim dovezli zejména tolik potřebnou síru k výrobě střelného prachu.

V den hlavního útoku na tomto místě osobně zasahoval sám Raduit de Souches, prostor u brány hájili měšťané vedení Maxmilianem z Hofu. Rákoczyho hajdukům se podařilo proniknout až na předhradbí, ale za pomocí granátů byl i tento prostor 15. srpna uhájen. Ruční granáty se začaly více využívat právě za třicetileté války. Jednalo se o malé železné nebo skleněné koule vybavené doutnákem a vyplněné střelným prachem. Šlo o zbraň účinnou a pro obě strany nebezpečnou.

Traduje se kuriózní příhoda, že zde de Souchesovi při výpadu v době obléhání koule sežehla pramen vlasů, kterými se velice pyšnil.

Náměstí Svobody

Na náměstí Svobody dodnes stojí Schwanzův dům, nesprávně nazývaný jako Dům pánů z Lipé. Tento dům sloužil po úspěšné obraně města jako soukromé sídlo velitele města Raduita de Souches. Koupil ho v roce 1649 za tehdejších 6 000 zlatých a měl prý dokonce i zahradu mimo území města. Náměstí se dříve jmenovalo Dolní či Dolní trh  a byly zde domy významných měšťanů či šlechy. Dům Raduit de Souches se tedy nacházel na jedné z nejprestižnějších adres ve městě.

Nutno připomenout, že Raduit de Souches vlastnil i další nemovitosti ve městě i na venkově jako např. dům ve Vídni, dnešní palác Breuner, kde působil jako tajný rada a velitelm městské stráže.

Pobýval zde později i jeden z jeho synů Karel Ludvík, který byl rovněž úspěšným velitelem. Rod vymřel postupně po meči i po přeslici a nepřímí potomci rodu žijí v jižní Itálii dodnes.

Brno bylo a je hrdé a nezlomné město, což má připomínat moderní hodinový stroj z černé ušlechtilé žuly, ačkoliv jeho tvar evokuje více interpretací. Nacházející se přímo uprostřed náměstí blízko půdorysu bývalého kostela sv. Mikuláše. Hodiny odkazují na pověst, podle které generála Torstensona mohla zabít pouze koule odlitá ze skla za magického rituálu. Každý den v jedenáct hodin dopoledne proto z časostroje ve tvaru nábojnice vypadne skleněná kulička a ten šťastlivec, který bude stát na správném místě, si tak může domů odnést cenný suvenýr. Hodiny byly slavnostně odhaleny v září roku 2010 a se staly častým orientačním bodem pro schůzky Brňanů .

.

Schrattenbachův palác

V současné době sídlí v tomto paláci na Kobližné ulici Knihovna Jiřího Mahena. Ve středověku zde ale stávaly tři domy, z nichž první zděný koupil po úspěšné obraně velitel Špilberku Georg Jacob Ogilvy (1605-1661), pocházející ze starého skotského šlechtického rodu. Při jedné z bitev přišel o ruku a říkalo se mu proto "Jednoruký." Dům Ogilvy zakoupil na začátku roku 1653 za 2 000 zlatých, žil v něm se svojí manželkou a sedmi dětmi.

Když v roce 1661 Ogilvy zemřel, bylo jeho tělo pochováno podle jeho přání v hrobce klášterního kostela v Rajhradě. Svým podílem na ubránění města zůstává neprávem ve stínu svého nadřízeného, velitele de Souches. Oba dva měli konfliktní povahu, navíc Ogilvy se cítil jmenováním de Souchese ukřivděn, ale jako profesionální vojáci spolupracovali příkladně a vytvořili tak jeden z pilířů úspěšné obrany města.

Dům je zajímavý také tím, že v prosinci roku 1767 zde byl ubytovaný tehdy jedenáctiletý Mozart i se svou sestrou, když přijel koncertovat do brněnské Reduty.

Do tohoto prostoru uvnitř města se i přes svoji snahu Švédové nikdy nedostali. V průběhu obléhání začali obyvatelé města pociťovat únavu a vyčerpanost. Nedostávalo se jim potravin, střeliva ani píce pro koně a tažný dobytek. Do města na konci června přibyli koně jezdců hraběte z Vrbna. Na 400 koní se podařilo poté zachránit tak, že se tajně vyvedli z města až na Pernštejn průlomem u Židovské brány.

• Jezuitský kostel

K jezuitskému kostelu, který zde stojí od roku 1578, patřila tehdy i jezuitská kolej. Duchovní centrum a morální opora celé obrany se soustředily kolem osoby pátera Martina Středy (1587 - 1649), který byl v době obléhání města jejím rektorem.

Tento rodák ze slezských Hlivic, svatý muž, jak byl později nazván, organizoval zdejší studenty a dodával Brňanům i veliteli de Souches morální sílu. Říkalo se, že vítězství Brňanům svými modlitbami a kajícnými skutky vyprosil a městská rada v roce 1671 o tom dokonce vydala písemné svědectví. Po smrti pátera Středy se objevily snahy prohlásit ho za blahoslaveného a cesta k tomu je stále otevřená. Středovy mumifikované tělesné ostatky jsou uloženy v kryptě kostela ve skleněné rakvi. Důkazem jeho svatosti má být i skutečnost, že jeho tělo se nachází ve velmi dobrém stavu.

Každého 26. dne v měsíci je možné po mši v kostele do krypty krátce nahlédnout.

Jezuitský klášter byl spolu s několika dalšími stavbami poškozen 25. července, když město odstřelovala obávaná těžká děla Zikmunda Rákoczyho, syna sedmihradského knížete. Dělům se přezdívalo Kočka a Myš. Takové kartouny se zpravidla nepřepravovaly v celku, ale hlavně se na lafety usazovaly pomocí kladek až těsně před bojovým nasazením.

Tehdejší jezuitská kolej byla dalším strategickým místem, na které Švédové 15. srpna útočili už od páté hodiny ranní spolu s výše zmiňovaným Petrovem. Přesto i následný útok vedený od 17 hodin studenti spolu s měšťany povzbuzováni páterem Středou úspěšně odrazili. Říká se, že poslední koule, kterou Švédové vystřelili z děla, se zastavila přímo před páterem Středou, pak bylo obléhání Brna ukončeno.

Kostel sv. Jakuba

Když Raduit de Souches na svém zámku v Jevišovicích 12. srpna 1682 zemřel, bylo jeho tělo na základě přání v jeho poslední vůli slavnostně převezeno a uloženo po boku de Soucheovy první manželky v kostele u sv. Jakuba. Zdobená měděná rakev s jeho ostatky je uložena v kryptě a veřejnosti není přístupná. Vstup do krypty je uzavřen mramorovou deskou v podlaze kostela.

Za hlavním oltářem je umístěna bronzová klečící socha zpodobňující Raduita de Souches, která je postavena na rakvi z tmavošedého mramoru. Na přední straně rakve se nachází kartuše ze světlešedého mramoru. Na ní je uveden staroněmecký text oslavující život a vojenské úspěchy tohoto plukovníka, který se po skvělém uhájení města stal maršálem celé Moravy.

V době oslav výročí uhájení Brna nad Švédy zde na něj každoročně město vzpomíná, tak jak na Martina Středu, kladením věnce. Po zásluze, ve své době byl dokonce nazýván největším Brňanem a vítěznou obranou města v roce 1645 jeho úspěšná vojenská kariéra zdaleka nekončila.

V těsné blízkosti kostela se nachází vchod do Kostnice u sv. Jakuba, která je součástí unikátního a rozsáhlého brněnského podzemí. Najdeme zde zejména ostatky obětí morových a cholerových epidemií, ale i padlé z doby třicetileté války a švédského obléhání.

Tyto pozapomenuté prostory byly objeveny v roce 2001 při průzkumu podzemí před opravami Jakubského náměstí. Rekonstruovaná kostnice byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2012, po pařížských katakombách se jedná o druhou největší kostnici v Evropě. Otevřena je celoročně.

Dobojováno

V  roce 1645 se nepřítel za hradby nedostal a Brno se jako jediné hlavní město ubránilo. Během bojů padlo na 250 obránců a 8 000 švédských vojáků. Brno bylo boji, dělostřelbou i požáry poničeno, okolní vesnice vypáleny a vylidněny. Uhájením města byla zachráněna Vídeň, a na to císař Ferdinand III. nezapomněl a Brnu, jeho obyvatelům i hlavním protagonistům se náležitě odměnil, mimo jiné i udělením zmiňovaného polepšeného znaku.

Raduit de Souches byl povýšen do hodnosti generála a získal 30 000 zlatých. Jeho kariéra byla na vzestupu: tři roky poté jej císař jmenoval polním maršálem a vojenským velitelem Moravy a Slezska. V roce 1650 byl povýšen do panského stavu. Georg Jacob Ogilvy byl povýšen na plukovníka a jmenován doživotním velitelem Špilberku. Martin Středa se stal podruhé provinciálem českých jezuitů, ale již v roce 1649 zemřel. Účastníci obranných bojů, měšťané i poddaní, byli na 6 let osvobozeni od všech berní a povinností.

3. února 1646 vydal císař tzv. švédské privilegium, kde město získalo 30 000 zlatých ze zemské berně a na 5 let bylo Brno osvobozeno od splácení dluhů a zbaveno ubytovacích povinností.

Vítězství nad Švédy u Brna dokonce ovlivnilo i jednání o vestfálském míru ve prospěch habsburské monarchie. Na tehdejší dobu to byl počin dosud nevídaný a město Brno se stalo známým takřka po celé Evropě. Pověst o neporazitelnosti švédské armády a jejího vrchního velitele byla zlomena. Odvaha, hrdinství a boj za společnou věc bez ohledu na věkové, sociální či národnostní rozdíly obránců města byly v takové míře na tehdejší dobu ojedinělé a nepřestávají dodnes fascinovat.

HLAVNÍ UDÁLOSTI ROKU 1645

6. března

vojsko Ferdinanda III. rozdrceno v bitvě u Jankova, švédská armáda obrátila svoji pozornost na Vídeň a Brno

14. března

Jean-Louis Raduit de Souches jmenován velitelem Brna

15. března

de Souches přijel do Brna a zahájil přípravy na obranu města

3. května

vojska Lennarta Torstensona dorazila od Židlochovic do Brna. Utábořila se na Starém Brně, Zábrdovicích a v Králově Poli.

15. května

velitel Špilberku Ogilvy podřízen velení de Souchese

14. června

Den velkého švédského neúspěchu. V důsledku prudké bouře byly švédské příkopy zaplaveny vodou.

26. června

Obránce posílil oddíl hraběte Štěpána z Vrbna o síle 300 mužů.

19. července

Švédy posílilo 10 000 mužů Zikmunda Rákoczyho.

25. července

Město velmi poškozeno odstřelováním z Rákoczyho děl (dvě zvláště obávaná se jmenovala Kočka a Myš)

8. srpna

dragouni vedení hejtmany Hennemannem a Ungrem pronikli do města, přivezli obráncům síru na výrobu střelného prachu

15. srpna

v 5 hodin ráno zahájen hlavní útok na město. Útočilo se neúspěšně na šesti místech

20. srpna

švédská pěchota se z příkopů stáhla do táborů u Zábrdovic a ke Komárovu

23. srpna

švédská armáda se dala na pochod směrem k Židlochovicím